Blog

Než se dům postavil, v době velkých Pernštejnů, u Paláce tekla řeka, vodní příkop odděloval Pernštejnské město (historické jádro) od předměstí tzv. dlouhéhoá předměstí, dnešní třída Míru. Předměstí bylo nezvyklé, na rozdíl od ostatních měst, na svou dobu velmi lidnaté (trhy, kamenné domy apod.)

Během třicetileté války a z čistě vojenských strategických a racionálních důvodů nechali velitelé pevnosti, které chránily císařské Pardubice proti útokům, srovnat se zemí. Stavební materiál byl využit na výstavbu nového opevnění. V místě, kde je nyní divadlo, byl postaven ravelín, který byl předpolím hradeb.

Po konci války trvalo zhruba 100 let, než se podařilo postupně tuto část města obnovit. Poté se začaly v těchto místech stavět první domky. Na místě ravelínu se postavil grunt s hospodou, které se říkalo Na Kopečku. Kolem roku 1780-1790 za vlády Josefa II. se zde objevila první stavení - prozatím  přízemní a dřevěná. A to byly budouci domy č.p. 54,55 a náš 56, které se spojily ve dva grunty.

Majitelů se zde vystřídalo několik.

Když už to vypadalo, že se situace začne zlepšovat, dostala třída Míru veliký zásah v podobě požáru v březnu 1835. U Veselky se objevil paličský list, který vyhrožoval, že vše zapálí. Bohužel, než se stačilo zakročit, celá třída Míru lehla popelem.

V této době město začalo uvažovat o tom, že je potřeba město kultivovat, začala výstavba železniční trati a rozvoj průmyslu. Bylo potřeba nově vznikajicí Nové město propojit se Starým městem. Na místě původních hradeb stála tehdy vojenská kasárna, která bránila propojení. Městu trvalo 50 let, než postavilo na místě dnešního Masarykova náměstí novou kasárnu a ta původní se kolem roku 1894 začala bourat s úmyslem vytvořit na místě dnešního Paláce Hybský nový zajímavý prostor, který propojí znovu rodící se třídu Míru se Starým městem. V roce 1898, kdy se městská rada dohadovala jak místo využije, přichází na scénu pardubický stavitel Josef Krudenc. Domy č. p. 55 a č. p. 56 koupil a během JEDNOHO roku neuvěřitelnou rychlostí Palác, tehdy zvaný Krudencův, postavil. Jednalo se v té době o podnikatele par excellance, který dostával jednu zakázku za druhou. Palác je v této době na následujících 10 let architektonickou výzvou pro Pardubice, kolem tekla ještě voda a nestálo divadlo. Byla to stavba konzervativní, stále ještě ve stylu historizujicích slohů, ale také nastupující secese. Uvědomme si, že tehdy v těchto místech třídy Míru stávaly pouze budovy přízemní, zcela vyjímečně jednopatrové budovy, např. Krausův palác, kde bydleli všichni monarchové, kteří do Pardubic přijížděli. Začaly se teprve objevovat první dvoupatrové domy, Hotel Střebský a Veselka.